Caminus – round I

I.

Raven Guard se dostala bez potíží a pozornosti do doků. Zde bylo třeba najít a prozkoumat podivnou zásilku. Jakmile se astartes dostali na vizuální kontakt, bylo zřejmé, že zásilka se už našla sama. Sinalé obří postavy legionárů Dead guard strnuly uprostřed pohybu, zachycené tak na setinu vteřiny u otevřených obřích kontejnerů tak, jako zloděj u regálu. Rychleji než lidské oko mohlo postřehnout jejich nabité zbraně zamíříly na loyalisty. Ti už ale byli v pohybu.

II.

Seržant Benias a jeho muži se disciplinovaně přesouvali úlem. Specialisté. Ostrostřelci. Cvičení na úzké prostory a bordáže. Zde byli jako doma. Ano, tady někde by měl být ten portál a pak ještě 16 podlaží. Obyvatelé úlu, kterých zde již bylo pomálu, na ně hleděli se směsicí strachu a zvědavosti. I s nenávistí. I když občas Benias zaregistroval i gesto dvouhlavého orla, provedené pokradmu a pod pláštěm. Vše se změnilo během vteřiny. Ve voxu stihlo padnout „kontakt“ a pak se rozeřvala střelba. Kdo sakra? mihlo se Beniasovi hlavou, když zahlédl zcela jistě lidskou postavu se zbraní. Ale ono to bylo jedno, na myšlení bude čas po boji.

Jsi pěst, tak vstaň

Velkorážné střely zasáhly pancíř Justania a bušily do něj. Kinetická energie srazila legionáře k zemi, a opakované zásahy nakonec překonaly odolnost keramické zbroje. Ostatní členové čety okamžitě zaujali obranná postavení. Útočníků mohlo být mnohem více a v členité zástavbě se mohli schovávat kdekoliv. Kastystys okamžitě hodil kouřový granát do prostoru, kde na zemi ležel zraněný bratr. Těžká zbraň byla někde vysoko, na plošině, a ulici by jinak měla jako na dlani. +Auspex+, +Jorisi, potřebujem tě vepředu+, řval do voxu Benias, zatímco se snažil oběhnout nejbližší budovu. Justanius se v krvi plazil směrem k provizornímu krytu astartes, který nabízela polorozpadlá imperiální budova na kraji ulice. Bratr Valerion kryl celý prostor, ale po nikom nebylo ani vidu ani slechu. Nepřítel zde byl, ale zjevně se držel velmi, velmi při zemi. Hustý kouř zakrýval celou ulici a ztěžoval výhled kamkoliv. Justanius už byl skoro v krytu, když z patra z budovy vpravo vyšlehl paprsek směrované plasmy, která jej propálila skrz. Ani to jej nezastavilo, a doplazil se do bezpečného krytu, vedle Valeriona. Když nic, zranění od plasmy aspoň nekrvácelo. „ Jsi pěst, tak vstaň“ . Valerion se na legionáře ani nepodíval, stále sledoval prostor před sebou. A Justanius, prostřílený naskrz, skutečně s hlubokým zavrčením a klením vstal.

+Mám je, mám je, posílam+ Hlas Jorise ve voxu přišel o desetinu vteřiny dříve než údaje do jejich přileb a zaměřovacích systémů. Jeden cíl byl přímo před Valerionem, v domě přes ulici, plazil se pod oknem jako jedovatý had, ve vzdálenost dohozu granátu. Druhý se rozblikal v rozbitém rohu patra budovy vpravo, stěží viditelný stín krytý betonovým sloupem. Pro pěsti to ale stačilo. Benias vykoukl na okamžik ze svého krytu a jednou ranou zasáhl cíl. Bolterová střela v podstatě odstranila hlavu z krku útočníka, a tělo, s přivázanou plasmovou puškou, padlo do ulice. Valerius si nadhodil svou těžkou zbraň a zmáčkl spoušť. Na takovou vzdálenost bylo úplně jedno za čím se protivník schovává. Smrtící had průrazně výbušných střel demoloval během půl vteřiny jeho kryt, zvedl jeho tělo a roztrhal jej na cáry. Odjištěný krakový granát, který měl ten zrádce v ruce, celkovému dojmu moc nepomohl.

Smrt dvou útočníků odstartovala přestřelku. Těžká zbraň zjevně zaregistrovala Valerionovu palbu, a stovky projektilů zamířili jeho směrem. Většina se neškodně odrazila nebo zcela minula, ale i přesto se některé dostaly skrz pancíř a srazili mariňáka k zemi. „ Jsi pěst, tak vstaň“. Ucedil tentokrát Justanius, zatímco pálil jednu dávku za druhou do prostoru vzdálené opravárenské věže. A Valerius, s hrudníkem rudým od vlastní krve, se zamručením vstal. Z boční uličky se vyřítil další útočník, a hodil po Beniasovi krakový granát. Přímý zásah by byl velmi vážný, ale muž špatně odhadl váhu granátu, a ten neškodně vybuchl na zemi. Útočník byl velmi blízko, a tak Benias použil svůj podvěsný plamenomet. Postava padla na zem zmítající se v ohni. Nepřítel z dálky ještě zasáhl Jorise laserovou puškou, jeho zbroj však zásah absorbovala.

To už se do ulicí blížily obrněné vozy místních sil, a byl čas se stáhnout. Přepad skončil se štěstím beze ztrát, a útočníci zaplatili vysokou cenu. Benias jen litoval, že není čas zabít operátora těžké zbraně, která se ten den napila krve astartes.

III.

V temném srdci úlu nebyl běžný život. Sem obyvatelé nechodili, i údržbu a ochranu zde řešili pouze servitoři, jejichž život je levný. Úl duněl, ve zvláštních intervalech, jako bušící srdce. Zvuk byl hluboký, tak, že rezonoval celým tělem. Bylo už vidět cíl. Generátor. Obrovská věž, kolem které každou chvíli proskakovaly modré blesky. Bude třeba s tím něco na chvíli udělat, jinak nám to našeho hackera usmaží během vteřiny. To bylo jasné všem Černým štítům. Ale tak co, to už je jen drobnost, pak se nenápadně zbavit pár servitorů, ať to vypadá jako nehoda, a…. počkat. Záblesk rudé barvy. A další. Sakra sakra. Tohle přece není možné. Nemohli to vědět, nemohli nás sledovat. Psykerské svině. Tisíc čubčích synů. Servitoři si zjevně našli kamarády…

++ Knight Errant, package delivered, mission accomplished. The detailed report will come later. Psycho out. ++

Fugging red sorcerers. Thoughout his long military service Psycho got through a broad range of usual military fuck-ups. But now it was different. He knew what kind of reputations procedes red freaks from Prospero. He had no special love for his gene-sire even before Mortarion´s betrayal of Emperor and Imperium, but he shared with Mortarion same particular hatred for warp dabblers. It was unnatural and it had had to be purged. But on his terms, not now when they interfere with his current mission.
He was thinking about cancelling the mission but then he heared a woman voice in his head that told him with calm certainty:
++ Procced.++
He hesitated.
++ You will be shielded. By the order of the Sigillite, continue.++
Fugg.
He was thinking about the situation. Presence of Thousand Sons appeared to be accidental. They didn´t seem to guard his objective. Maybe there was a chance to sneak to the objective, deliver the package and then start killing these red abominations.
It was a risk. Psycho weighted the possibilities…
++ Kill-team. We will try to infiltrate the facility without engaging the enemy first. No hostilities until I give the order. The mission comes first. Whoever will fail to obey the order will be executed, understood?++
Of course, they will understand. Every one of them saw what will happen if not. I took two lives from Psycho´s men during Xana Incursion, but the message to the rest of his squad was clear.
They split, marauder Kharan Tal and Thula Sune, melta-gunner, tried to disengage lightning-generating device, Psycho, champion Skarr and newblood Tesimes were escorting hacker.
The voice spoke the true.
Thousand Sons discovered them only when it was late. They were badly positioned and started firing bolter fire when Psycho´s men were in the right places. Sune destroyed the generator and subsequently their package, „hacker“ was delivered. Psycho wanted to give the order to return fire and engage the enemy, but at the same time, the enemy silently and quickly disengaged, leaving only seriously wounded Tesimes behind.
Fugg. What was the meaning of this?

Psycho watched record from his helmet camera again and again. The record was not from the mission he recently accomplished. No, it was the record from landing. He was focused on leading his men so he paid little attention to passengers of the second Storm Eagle. Diplomats and their staff, weaklings so refined and full of lies and deceit. As a born-killer and warrior of Legiones Astartes, he despised them almost the same as he despised the psyker-freaks.
Again and again, until he found what he searched. He saw her, hidden in the plain sight. Malcador´s secret asset. Slim, bare-headed woman in a long unadorned cloak with gleaming stars in the eyes.
Plans within the plans. Knight Errant as a visible sign of his will, Psycho and his men as a hidden hand holding knife in the dark and fugging human psyker as a safety measure.

IV.

Kvalitní intel

V prastarém rozpadajícím se dómu kapala ze stropu voda. Špinavá, zapáchající a táhnoucí s sebou všechny jedy z vyšších pater. Dóm kdysi dávno obsahoval ubytovny pro důlní dělníky, ale nyní z železobetonových budov zbývaly jen trosky, které místy osvětlovaly blikající žárovky. Ticho bylo uspávající. V dálce zarachotila střelba- bezpochyby ozvěna války gangů hlouběji v labyrintu- a zase nastal klid.

Šest stínů se překvapivě tiše přesunulo jednou z přístupových chodeb do krytu za troskou jedné z budov. Cestou narazili na několik nástražných zařízení, ale Varad´Ahn je včas odhalil a zneškodnil. Pokud bylo všechno tak, jak vypadalo, nepřátelé o nich zatím nemají tušení.

Krukar se uvelebil ve vlhnoucí hromadě betonového prachu a kamenných odštěpků na střeše jedné ubytovny a nadlidským zrakem obhlédl to málo, co mohl vidět z prostoru před sebou. V dálce za věží starého vodojemu rozeznával dvě patrolující postavy legionářů. Zvýšil přiblížení na optice svojí zbraně a zalapal po dechu. Někdo zcela zjevně popletl informace z briefingu. Černé štíty totiž obyčejně nenosí fialovou zbroj s bílými nárameníky…

Urut-Vash s Charonem přeběhli shrbení do dalšího krytu. Zatím žádný kontakt.

Mahar se protáhnul pod zříceným nosníkem tvořícím nový strop tunelu a opatrně vyhlédl ven. Bylo to jen na zlomek vteřiny, ale byl si jistý, že asi dvacet metrů před ním něco ve tmě bliklo. A pak znovu. No jo, to je tak, když máte svoje nože tak rádi, že je odmítnete začernit i při nočním boji. Jo jo, a to tě bude, chlape, teď stát krk, pomyslel si Mahar a namáčknul spoušť. Drobné servo ve zbrani tiše zapředlo.

„Seržante, mám tady kontakt.“

„Tak sypej info.“

„Tři legionáři na střeše nalevo od vás a jeden asi pětadvacet metrů před Maharem. Žádný těžký zbraně, ale jeden se táhne se štítem a ten Maharův má typ zbroje, co nepoznávám.“

„Taky tady taky nejseš od myšlení. Tak jo, tak ty Černý štíty trochu pocucháme a vymajzneme odsud, než…

„Seržo, ale ony to nejsou Černý štíty.“

„Co to do pr…?“

Ale co, zamumlal si pod vousy Mahar. Císařovy děti jsem taky nikdy neměl rád. A domáčkl spoušť. Temnotu a ticho prořízlo zarachocení proudu munice a výbuchy trhaného železobetonu. Jízda, zazubil se střelec.

„Jsou to císařovy děti, opakuju, Císařovy děti!“, řval Krukar do interkomu, zatímco trhal za páku závěru, jak se zoufale snažil pálícímu Maharovi dělat podporu proti třem válečníkům na střeše.

„Někdo si z nás ošklivě vystřelil… No nic, držme se plánu. Rychlý úder a vypadneme na druhém konci dómu. Nadělejte co největší škody, ale nenechte se zajmout- nebudu pak vyslanci vysvětlovat, že jsme smetli vlastní lidi. Vpřed! Vpřed!“

Mahar přerušil souvislou dávku střel, aby přebil a zkontroloval, že trefil cíl. Ten už nikam nepůjde, zhodnotil, když zjistil, že protivník se nehýbá a jeho speciálně vyztužená zbroj připomíná ementál.

„Dobrá práce, brácho“, pochválil jeho výkon Makh´Tar. O vteřinu později se ale i on válel na zemi s velkou dírou ve stehně. „Do prdele, brácho, nenechávej mě tady!“, zařval za zmenšující se siluetou druhého legionáře, který pálil na místo, odkud osudná střela přiletěla. „V klidu, brácho, jen si tady vepředu potřebuju něco vyřídit…“, zavrčel interkom a kdesi v dálce se ozval zvuk tříštící se keramiky.

Protivníci byli zatraceně přesní střelci. Urut-Vash doufal, že ve víru boje nebudou mít čas zjistit, kdo je to napadl. Útok na jednotku spojenců by se opravdu vysvětloval těžko a Horův ambasador nebyl zrovna milosrdný muž. Jeden ze střelců se válel na zemi, informace na vnitřní straně seržantova hledí jasně říkaly, že ztrácí každým okamžikem velké množství krve. Charon to koupil do ramena, když přebíhal mezi dvěma ruinami. Výstřel byl neskutečně přesný a Urut-Vash si musel přiznat, že se mu za Charonem přes těch pár metrů otevřeného prostoru vůbec nechce přebíhat…

Pak do jeho zorného pole vlítnul Mahar a zasypal prostor za rohem budovy smrští explozivní munice. Urut-Vash se nadechnul a vyrazil.

Ve výsledku nájezd neskončil úplně špatně. Protivník- ukázalo se, že informátor spletl jen jednu informaci, protože se sice nejednalo o Černé štíty, ale o jednotku Císařových dětí, jenže naštěstí loajálních falešnému Císaři- přišel o dva válečníky a Koťátkům se podařilo z bojiště vytáhnout jak Makh´Tara, tak Varad´Ahna, který v jednom okamžiku zjistil, že temný dvorek za jednou z budov není tak nehlídaný, jak na první pohled vypadal.

Pár hodin po návratu do vlastního úkrytu ve stokách dostihl seržanta další vizionářský záchvat, ve kterém ho nemilosrdně sekerou porcoval legionář v prastaré černé zbroji bez insignií.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *